krestan.sk

Drazí sourozenci v Kristu,

mám něco na srdci, prosím Ježíše Krista, o Jeho Ducha, aby dohlédl na tyto řádky a já napsala především to, co je k užitku.

V minulých dnech, konkrétně od pátku, zažívám, nevím přesně jak to pojmenovat - určitý nápor, neklid. V pátek jsem tu napsala takový delší komentář, plus nějaké další. No při psaní jsem cítila, že se dotýkám něčeho a narážím na něco co se v té duchovní oblasti velice nelíbí, nepíšu to prosím tak, že já bych byla ta - co jsem ta důležitá, je to tak, že něco důležitého si Pán skrze mě pravděpodobně používá. V pátek večer to tak nějak vyvrcholilo tím, že jsem se i ménu (nevěřícímu) manželovi svěřila, že je mi nějak úzko, byla jsem neklidná...

V noci jsem pak měla sen - u tohoto bych se ještě pozastavila a chtěla bych zmínit, že neprožívám každý sen a nehledám ve snech Pána, nejsem na sny závislá, nežiji tím, že bych podle snů předpovídala následující den - snad mi rozumíte, co jsem tím chtěla říci...

Tedy ke snu, viděla jsem jak se "hubí hmyz", vyhání pryč, konkrétně to byly včely, viděla jsem i mravence "zpacifikované", ale spíše šlo o včely. V tom snu jsem pak vnímala, že když se "píchne do takového vosího hnízda", že dojde k útoku, k masivnímu útoku přímo na vás, nezůstane to bez odezvy, když si píchnete do takového živého hnízda, dotknete se ho... V tom snu jsem přecházela přes tyto "etapy", které jsem vnímala. Najednou jsem pak viděla jednu včelu, která byla za tlustým sklem, řekla bych za skleněnou stěnou přes níž jsem viděla stát ženu jak se s někým baví, ta osoba se cítila v bezpečí, protože viděla, že ta včela - jedna z nich co útočí je za tím sklem, ta stěna je oddělovala, jenže ta žena se pak otočila, dál se bavila s tím mužem, ale v té stěně jsem pak viděla naťuklé sklo, kde se s trochou úsilí mohla vytvořit malá dírka a na tu část se ta včela soustředila a začla neúnavně se tou pomyslnou dírkou zabývat, budovat si tudy cestu, průnik, aniž by to ta osoba za sklem zpozorovala.

Pak jsem viděla další obraz, naprosto stejný, s tím rozdílem, že ta osoba si té pomyslné dírky všimla ve skle, viděla i tu včelu, ale spoléhala dál na to sklo, že ta včela se tam nemůže dostat a dokonce s ní "i laškovala" , prstem naproti té včele zkoušela taky oddělávat to sklo, dělat větší dírku, bylo to takové jakoby si ta osoba vůbec neuvědomovala, co ji takovým jednáním hrozí.

Vím, že tento obraz, byl adresovaný i na mě, na konkrétní slabosti v mém životě, kdy o těch slabostech ví nejen Boží svět, ale i ten svět démonský, který se na to masivně zaměřuje a neúnavně mě v tomto pokouší, chce se ke mně tímto dostat.

Po procitnutí jsem si uvědomila, že jsme zkrátka na bitevním poli, je tu reálný duchovní svět a pokud "my" na tento démonský svět jdeme s nějakým "esem v rukávu", kde je to hodně "bolí", když s tím vyrukujeme, rýpeme se v tom, poukazujeme na věci, které je hodně dráždí, platí toto:

 Ef 6, ¹¹Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. ¹²Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.
¹³Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. ¹⁴Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a ¹⁵obuti připraveností kázat evangelium pokoje. ¹⁶Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. ¹⁷Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. ¹⁸Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté.

Zkrátka, ať se nám to líbí nebo ne, potřebujeme mít tuto Boží zbroj, "o gaučové křesťany" se ďábel nezajímá, neohrožují ho, neohrožují jeho práci, úsilí...

Ono je v tom i taková zodpovědnost, uvědomit si, že když "pracuji" pro Boha, chodím s Ním, stojím v Pravdě, že si nemůžu myslet, že je kolem mě v tom duchovním světe mír a klid. Mám pocit, že právě na to mě Pán upozorňuje a dává mi někdy reálné obrazy jak asi to či ono vypadá, jak jsem už v pátek napsala, že je naprosto reálné a děje se tak, že zítra tady člověk už nemusí být, náhle zemře a když pak uvidí kolik šancí měl od Boha, kdy se mu připomínal, nabízel mu svoji náruč, ale on odmítal, jenže najednou přijde konec, ani se člověk nenaděje a je ROZHODNUTO, žádný skutek už nemůže splnit, prostě je tomuto konec.

Dnes bych mohla chodit v plné Boží zbroji, zahanbeně říkám, že stále nechodím v této výzbroji, ale měla bych.

S Bohem musíme chodit opravdu každý den, každý den Mu otvírat dveře do svého života, svědčím na sobě, že jsou místa v mém denním životě kde Ho vítám a přijímám, toužím po Něm a jsou oblasti, kde vždycky ty dveře radostně a DOKOŘÁN NEOTEVŘU a nečekám na Něj až vejde, jednám bez Něj... Jeho se musíme neustále ptát jaký má s námi záměr, abychom bez reptání byli tam kde nás chce mít, kde my konkrétně Mu budeme užiteční, milí.

Aby náš Pán Ježíš Kristus mohl být s námi v každé oblasti, bojovat za nás v každé komůrce-oblasti, tam Ho musíme zvát, musíme Mu ty dveře otevírat každý den, musíme Mu dát opravdu všechno. Boží zbroj je pak kompletní, kdy jednomu nechybí helma, druhému štít apod., "kdy to včelí hnízdo se svojí královnou", se k nám nedostane nikdy tak blízko, aby nám ublížilo.

Tak prosím, promodlete to s Pánem, modleme se za sebe navzájem, abychom Mu skutečně patřili, protože někdy to vyloženě brzdíme my sami a v té duchovní oblasti se opravdu nespí, neodpočívá.