• Home/
• Blog/
• Andulka /
• Požehnané dny

Požehnané dny Andulka

Drazí sourozenci v Kristu, ráda bych se podělila s vámi o dary, které mi v tyto dny dal náš Otec. Prosím Ducha svatého, aby dohlížel na tyto řádky a aby to bylo k užitku, vedlo k Jeho slávě.

Všichni víme, že v tyto dny probíhaly vánoční svátky, však se tu taky vedly diskuze kolem těchto dní...:-) Ráda bych napsala, že tyto dny, jakož i ty jiné jsem vnímala především tak, že je trávím s Ježíšem Kristem, setkám se s více lidmi z mé rodiny (tedy teď myslím s pokrevními blízkými), proto jsem v nějakých komentářích vkládala své názory s cílem upozorňovat na chození s Kristem a neovlivňovat se dalšími věcmi, které nejsou důležité, stěžejní. Tohleto se mi pak krásně jakoby potvrdilo tak, že Bůh "viditelně" žehnal mé rodině, mně...

Už jsem tu vícekrát psala, že mám nevěřícího manžela, v domácnosti, většinou až na moji vlastní sestru trávím čas se samými neznovuzrozenými lidmi. S manželem je to zajímavé, někdy je vyloženě až agresivní na všechno "Boží", vadí mu jak mluvím - tedy se snažím mluvit živě o Bohu, avšak udělal mi velkou radost, když jsem od něj dostala darem elektronickou čtečku knih - snad to píšu dobře :-) a jako první knihu mně tam stáhnul Bibli - Starý zákon! Ono si to člověk ani tak neuvědomí, ale samo o sobě je to "zázračné" :-) a Bohu děkuji za to, jakou toleranci dal mému manželovi. Další úžas nastal dalšího dne, kde jsme se všichni tři i s malým synkem, který měl v srpnu dva roky, váleli po posteli a manžel si prohlížel to co mi koupil, no jenže on si najednou začal číst ve Starém zákoně, já jsem seděla vedle něho a ani jsem nedutala, představte si, můj nevěřící manžel si četl dobře asi tak celých patnáct až dvacet minut! No a jak jsme tam tak byli pohromadě najednou mě napadlo, že se zeptám synka koho Ježíš miluje, tak začal říkat JEŽIŠ MIJUJE MAMINKU, JEŽÍŠ MIJUJE TATINKA, BABIKU, DĚDEKA a tak jsme pokračovali (skončili jsme u toho, že Ježíš miluje všechny :-) ), všimla jsem si, že manžel nás nenápadně poslouchal a vlastně se mu to i líbilo - jednou totiž vystartoval, když slyšel synka něco podobného "žvatlat", že ho učím nějaký sektářský blbosti, ale tentokrát nic nemamítal a usmíval se na malýho! Jakmile manžel přestal číst, ptala jsem se ho - tak co jsi se tam dověděl...Nejdřív mě stroze odpověděl, že nic, ale pak se začal usmívat jak střevo a říká mi, že tam nějaký Lámech si vzal dvě ženy tak co mu k tomu řeknu... :-) No otočil to v legraci, ale vím, že tohle byla velká Boží milost a určitě co mělo, to v něm bylo zaseto, v to věřím...Další věc byla ta, že má nevěřící tchýně, když viděla co jsem dostala za dárek a viděla co mi tam manžel stáhnul za knihu, řekla, že ji taky zajímá co se v té Bibli vlastně píše a k mému údivu to myslela opravdu vážně! Že až bude mít víc času, Bibli si ode mě půjčí, protože si všimla, že ji mám na stolku...

Dneska jsem dočetla knížku o jedné misionářce - křesťance, která dvacet let působila na Filipínách a překládala tam Písmo do jejich jazyka, je to národ žijící v těch letech "v době kamenné"...Když jsem dočetla tuto knihu, uvědomila jsem si jednu hlubokou pravdu, že i když tu mám k dispozici x výtisků Bible, není problém něco někomu o Bohu srozumitelně sdělit, platí to, "že zkrátka litera zabíjí, Duch obživuje". Vlastně třeba já si můžu připadat taky jak ta misionářka, která neuměla řeč toho kmene a chtěla jim říct o Ježíši - radostné evangelium. Ona měla problém s překladem, já mám problém to říct tak, aby to zaujmulo, padlo na úrodnou půdu, mám bariéru jako ona, ale jiného druhu, teď nevím jak to výstižně napsat, že lidé by poslouchali, ale nerozumí nebo naopak...?

Je velice důležité nejdříve nabrat Živou vodu, začít u Zdroje, nechat se naplnit, je zapotřebí, aby člověk byl naplněn Duchem svatým, je nutné chodit s Pánem a u Něho začít, ptát se, modlit se než se někam vydáme...Uvědomila jsem si, že jsem vlastně taky takovou misionářkou, Boží služebnicí, nemusím jezdit nikam daleko, někdo by řešil pokrevní pouto - rodinu, ale Boží rodina je jenom jedna a pravdou je, že tu třeba na této stránce mám k někomu bližší vztah, i když jsme se osobně nikdy nesetkali,  jak k někomu ve své pokrevní rodině, poněvadž nás spojuje Duch Boží, cítím v tom "takový magnet", avšak své pokrevní blízké velice miluji, ale v něčem jsme si zatím naprosto cizí, nerozumíme si.

Chtěla bych to zakončit slovy, že nezavrhujme žádné dny s Kristem - myslím, že kdo chce pochopit do hloubky pochopí, co tím myslím. Děkuji Bohu za všechny dny, které mi dává, které si umí použít ke své slávě. Bohu díky!!!