• Home/
• Blog/
• Stanislav Kroupa/
• Labyrint

Labyrint Stanislav Kroupa

Až bude někdy trochu času rád bych, kdyby jste se na tohle podívali - mám k tomu i výklad ale nevím jestli je dobrý.

Možná ani nevíte, že jste v tom labyrintu!

Před pár dny se mi zdál sen, že jsme byli u nějakého kamenného podzemního labyrintu. Byl už hodně starý a tak kromě vlastního bludiště tu byly různé závaly a díry, takže by se z toho labyrintu mohl člověk jen těžko dostat ven. Proto nebylo radno zacházet příliš do hloubky chodeb, ale na okrajích tak daleko abychom se mohli bezpečně vrátit, jsme si labyrint s manželkou prohlíželi. Potom jsme odpočívali na okraji toho labyrintu a manželka se tam šla znovu podívat. Vím, že jsme si rozuměli a neměl jsem pochyb o tom, že vnímá to nebezpečí které tu hrozí. Přesto se ale stalo, že se dlouho nevracela. Tušil jsem, že nastal nějaký problém, ale věřil jsem, že s trochou úsilí se jí podaří najít cestu zpět. Jenomže potom jsem zaslechl z velké dálky její zoufalé neustávající volání, a bylo mi jasné, že je v koncích a že se vzdala naděje najít cestu ven. Byla to hrozná situace nemohl jsem jít dovnitř a hledat ji. Zašla totiž příliš daleko, takže nebylo možné jít za ní, najít ji a potom najít cestu zpátky. Jediná možnost byla, že se nevzdá a půjde trpělivě po jedné nebo druhé stěně, tak dlouho až dojde k východu. Ale ona stále a stále zoufale volala. Cítil jsem strašný smutek a lítost. Prožil jsem, jak moc ji mám rád a jak bych ji chtěl pomoct, jenomže to opravdu nebylo možné. Věděl jsem, že tam zcela jistě zanedlouho zemře. Možná se jí tam něco stalo, někde uvízla, nebo si vymkla kotník, takže nemůže zpět, a proto tak volá. Volala, protože si myslela že ji zaslechnu a přijdu pro ni. Bylo to šílené myslel jsem jen na ni, a na to, v jaké je hrozné situaci a jak tam bez pomoci umírá. Potom jsem se probudil.