• Home/
• Blog/
• Stanislav Kroupa/
• Vyslyšená modlitba

Vyslyšená modlitba Stanislav Kroupa

Dnes mi Pán ukázal souvislosti které jsem několik měsíců neviděl.  Chtěl bych se o to s vámi podělit, protože se mi to zdá docela zajímavé. Přišlo mi to v souvislosti s těmi církvemi v bludišti. Nejdřív ale musím vysvětlit, že rozhodně nejsem nějaký modlitebník. Většinou jsem jen tak celý den v Duchu s Pánem. A Duch svatý se mě dotýká. Ale když si řeknu, že se budu modlit, nebo když musím, tak to zase většinou nějak nejde. Ale před těmi několika měsíci jsem prožíval takovou tíseň, že jsem mnohokrát večer nemohl spát a můj rozhovor s Pánem přešel až do bědování a škemrání o milost a o Jeho šanci pro nás atd. atd.  Uvědomil jsem si totiž, jak jsem naprosto nemožný. Všude mluvím o tom jak to v církvích je hrozné ale nejsem ochotný se za ně modlit ani postit. Vždyť ti kteří nám sloužili na cestě k Pánu jsou teď sami opravdu těžce mimo a nevidí to - sami jsme se o tom vícekrát přesvědčili. A my s nimi nechceme mít nic společného. V podstatě se mi zdálo, že jsme se na ně vykašlali. Před tím jsem přemýšlel, co bych měl udělat. Začít tam chodit a jít na kazatelnu a všechno jim to tam říct. V duchu jsem jim kázal desítky kázání. Ale teď jsem si uvědomil  tu svoji bezmocnost, proto jsem plakal protože pokud On se nad námi nesmiluje tak jsme totálně v háji. Prosil jsem v pláči ať k nim promluví On sám, ať nám dá novou šanci a milost………..  Ani se to nedá všechno  popsat.

Maminka manželky do toho sboru BJB ale stále chodí a když v neděli po shromáždění přišla k nám vyprávěla že během shromáždění tam jeden bratr z ničeho nic šel za kazatelnu a říká celému tomu shromáždění cca 200 lidí o přicházejícím Božím soudu na ten sbor – a nevím co ještě. Když si zase sedl byl z toho sám úplně vedle, co to udělal, ale že prý si nemohl pomoct, že to musel udělat……   Že vůbec nechápe kde se to v něm vzalo. Potom byl samozřejmě kvůli tomu „na koberečku“ že tohle nemůže dělat atd.  PŘESTAVTE SI TO ! Ně co takového v BJB.

Dnes jsem si ale uvědomil, že se stala ještě jedna zvláštní věc. Můj bratr který chodí do Slova života dostal  v jejich sboru od někoho nabídku na zaměstnání ve firmě jednoho věřícího podnikatele ale nehodilo se mu takové místo, tak mě zavolal jestli to nechci vzít. Toho člověka jsem jednou na začátku svého snad týden nového života v Kristu potkal asi na několik minut. Tehdy jsem přijal skrze něj od Pána požehnání v podobě dobré rady. Mluvím o tom ve svém svědectví. Byl to vlastně jediný člověk kterého v tom svědectví konkrétně zmiňuji že mě nějak pomohl. Takže jsem tam šel. Na rozhovor o pracovním místě nakonec nebyl skoro vůbec čas. Měli jsem rozhovor od pěti asi do deseti – nebo déle už nevím. Když jsem mu řekl o své rodině a o tom jak nám Pán ukazoval všechny ty bludy jako „prosperitu“ apod., vyšlo najevo že on je členem („církve“) Triumfálního centra víry. Ten rozhovor byl pro mě dost poučný. I to co jsem viděl na tváři jeho manželky.  Takže to byl vlastně taky ten komu jsem byl dlužný svoji lásku. Prostě jsem jen otevřel ústa a všechno jsem to na rovinu řekl. Taky jsem mu řekl o tom, jak jsme se tehdy potkali. Já nejsem moc klidná povaha, ale že jsem viděl že je to připravené od Pána, jen jsem čekal co bude a byl v klidu ikdyž jsem si musel vyslechnot příšerný věci.  Sice asi už nezavolá, ale to nebylo to podstatné, myslím že tu šlo o jiné podstatnější věci.